Oddíl IX. Poznámky ke kritice textu

Protože Hanka byl a je pokládán za falsátora, není jistě na škodu přehlédnout, jak interpretoval “svůj” text a zda se dopustil –stejně jako v RZK – i zde některých omylů, jež teprve další vydání odstranila. Jeho úkol byl ovšem podstatně lehčí než u RZK jak pro malý rozsah zlomku, tak proto, že exegetické práci je ulehčováno předlohou.

Přesto se lze přesvědčit, že takové rozdíly skutečně jsou, porovnáme-li zejména Hankovo vydání, které pořídil spolu se svou “Zbírkou staročeských slovníků, a Gebauerovým přepisem z roku 1881”. Nejdůležitější místa:

Tedy 11 důležitějších rozdílů; k variantám imě-jmě, iměti-jmieti, idu-jdu zde nepřihlížím, protože lze těžko rozhodnout, kde je pravda. Hanka byl dobrý a nadšený filolog, ale přece i zde vývoj daleko nad něj pokročil a dokázal, že místy je buď nutno upravit text jinak nebo se vrátit k rukopisnému čtení, i když třeba pochybnému a nezřetelnému. Tak je třeba odmítnout hlavně Hankovo čtení jež – že, které je zcela chybné m. jejže; proče-že místo pro čože; ježe biechu m. jiže biechu; jeda m. kda, učenník drug m. drugý. Také “opěti” je správné proti opěty, i když grafika RZK (kde je slovo rovněž doloženo) a EJ nečiní rozdílu mezi i a y, i když byly obá vokály pochopitelně vyslovovány v době obou památek různě.

Přepis Hankův “idieže” je méně doložen než “ideže”, ale nevylučují, že má H. pravdu. Opírám se o psaní “nikdie” ve stč. památkách uznaných, které všek mívají “kde”, kdežto v RZK je vždy důsledně “kdie” i “nikdie”. Patrně tu došlo k depalatalisaci. Bývalo totiž i tedě, z něhož máme teď (Slováci mají i “keď”) a původní tvar je i sdie, nikoli zde.